Déšť

Vendula Smoligová

Líčení

Venku je teskně,šedivo.Mrholí.Drobné kapičky nepříjemně lechtají do tváře.Najednou začne obloha ronit větší a větší slzy.Její pláč ve mně vyvolává smíšené pocity.Je mi troch smutno,ale zároveň mi připadá,jako by kapky ze mě smyly na krátký čas všechny starosti.Slyším tanec deště na střeše.Je to uklidňující zvuk,který mě pomalu uspává.Vtom se ozve rána.Bubnování zrychlilo a přidalo na síle.Zahlédnu ostrý záblesk a zazní další hrom.

Bouře je nebezpečná a mocná,mám strach,ale přitom cítím doma pocit bezpečí.Zpěv kapek již neuklidňuje.Ale proč vůbec přišla čarovná bouře?Možná se nekonečná obloha hněvá…Ale z jakého důvodu?

Válka na nebi vrcholí.Zaslechnu posledních pár hromů.Rázem vše ustalo.Již není šero a objevují se první teplé prstíky slunce.Bloudící vůně čistého vzduchu  krouží kolem dokola.Jemný vítr si hraje s pramínky vlasů pocestných.Čas běží a rozdivočelý potok se ho snaží dohonit usilovně,leč marně.Promáčená půda volá o pomoc.Vylézají její maličcí poslové,žížaly.Zjišťují,že bouře už je definitivně pryč.